Než se dáte do čtení následujcích řádků, dovolím si malou aktualizaci – je datována k únoru 2013, kdy jsme úspěšně započali šestý rok aktivní činnosti chovatelské stanice. Po několika letech experimentování a sbírání zkušeností ze všech možných zdrojů (veterináři, chovatelé) se nám podařilo zdatně potlačit jak výskyt parazitů, tak plísní. Důsledně trváme na karanténě nově příchozích jedinců, preventivně je ošetřujeme antiparazitiky a antimykotiky a s klidem můžeme prohlásit, že výskyt různých breberek a spor se u nás stal téměř neznámou záležitostí. Tak jako je běžné v renomovaných chovatelských stanicích psů či koček používat antiparazitika (a nikoho to nezaráží), zavedli jsme to i u nás v chovatelské stanici morčecí. Lepší jeden Advocate než svrab v kožichu :-). Všenky jsme snad nikdy neviděli :-). Proti plísni jsme zvolili následující taktiku – našim morčákům dopřáváme špičkovou výživu, která je udržuje ve výborné kondici, obzvláště dbáme na dostatek vitamínu C ve stravě – tím myslím přirozeného vitamínu C! Tzn., že osazenstvo spapká denně hromady zeleniny – pro zvídavé dáváme cca 200 g na hlavu dospělého morčáka, miminům a dorostencům přiměřeně méně. Směsky nebo granule, byť jakkoliv obohacené čímkoliv u nás nejsou v kurzu. Jednou za rok pak absolvujeme preventivní antiplísňovou kůru – vyberu pěkný teplý letní den v červenci nebo srpnu, naředím plný kbelík Imaverolu a jednoho morčáka po druhém postupně namočím, otřu do ručníku a šup s ním doschnout do výběhu. Zabere mi to při počtu našeho osazenstva minimálně půl dne, taky peněženka je o něco lehčí, ale výsledek stojí za to. A kdyby někoho zajímalo, proč je třeba tato opatření páchat, pak vězte, že naše morčátka čas od času vozíme na výstavy. Naši krásní a čistí morčíci tak chca nechca přicházejí do kontaktu s morčíky někdy poněkud méně čisťoučkými a méně krásnými někdy přímo nemocnými. Kdo zná systém výstav a posuzování, ten ví, jak to chodí. Kdo nezná – je to asi takhle. Ráno morčátka nandáte do očíslovaných boxů (v lepším případě zůstávají ve vlastních boxech) a pokud vás posuzování nezajímá nebo na to nemáte nervy, můžete jít s klidem na výlet. Morčátko je během dne posouzeno a výsledek na posuzovacím lístku je mu připevněn na box. Na posouzení je morčík odnesen k posuzovateli na stůl, postaven na protiskluzovou podložku a po posouzení zase odnesen zpět. Takto běží jeden morčík za druhým, posuzovateli přes stejné ruce, stejný stůl a stejné nosiče projde třeba stovka zvířat za den. MVDr. Vítková (CHS Cavia Bohemia) uvádí, že přibližně 35% dlouhosrstých zvířat je skrytým nositelem plísní. Po zkušenostech bych řekla, že je číslo snad i vyšší a nejedná se jen o morčáky dlouhosrsté :-(. A nemusí to být zrovna jen plíseň, donést si můžete i různé jiné zajímavosti. Pokochat plísní se můžete třeba zde:

http://www.dailycavy.cz/old/plisen.html

A dalšími libůstkami zde:

http://www.skinnyvelvet.cz/index.php/nemoci

http://cavia.huu.cz/menu/moje-morcatka/sheba-mini-yak/samci-pro-chov/postrehy-zkusenosti nutno ještě kliknout na záložku Tyzzerova nemoc

http://www.morcezaldringenu.wz.cz/htm/novinky_2010.htm pokochejte se měsícem duben/květen 2010, vřele doporučuju.

Jak to vypadá, když si domů donesete morčáky od poněkud méně seriózních chovatelů, to si můžete přečíst níže. I my si tímto prošli a děkujeme, nikdy více.

Původní článek z roku 2009

Nejčastějším onemocněním morčáků v mém chovu je plíseň. Jak ji poznat a jak na ní? Vezmu to trošku ze široka.

Předesílám, že nejsem odborník – veterinář a shrnuji zde pouze vlastní zkušenosti z chovu.

Základní zvířata do naší chovatelské stanice přišla koncem roku 2006 a začátkem roku 2007 – bylo jich pět. Dvě z nich byla v době koupě plísní zasažena. V tu dobu jsem neměla s problémem žádné zkušenosti. Zvířata jsem tehdy přebrala a ani jsem se nezarazila. Leč plíseň je mrška a brzy mě poučila, že se nevyplatí brát ji na lehkou váhu. Jedno ze zasažených zvířat mělo plíseň na oušku – horní strana vypadala jako lehce posypaná moučkovým cukrem (v okamžik předání bylo ucho zřejmě ošetřeno krémem, takže bílý poprašek nebyl zřetelný). Druhé mělo plíseň na zadečku ve dvou zarudlých, kulatých, vylysalých flecích (bylo mi řečeno, že je to z pokousání, že se zvířata mezi sebou prala). Zatímco plíseň z ouška byla zřejmě málo agresivní, druhá se mi velmi rychle přestěhovala na mou vlastní ruku. A nastal koloběh léčení – navštívila jsem jak veterináře, tak lidského kožního lékaře. První veterinář obě zvířata prohlédl a celkem jistě mi sdělil, že mají alergii na podestýlku a že je nemám držet na hoblinách. Mno, naštěstí se mi ta diagnóza moc nelíbila, takže jsem běžela na veterinu ještě jinam. Tam mi nabídli možnost stěrů a zvířata se rozhodli ještě přeočkovat Ivomecem – injekce je proti parazitům, protože si prostě nebyli jistí a stěry nelze vyhodnotit hned. Po vyhodnocení stěrů byla u obou plíseň diagnostikována a odléčena přípravkem Imaverol. Kožní lékař mně osobně předepsal dva přípravky, názvy si nepamatuji, ale muselo se mazat pravidelně 3x denně a dost dlouhou dobu. Po takových dvou nebo třech měsících jsme byli všichni zdárně vyléčeni.

A co z toho vyplývá:

1. ne všechny plísně musí být přenosné na člověka, ale bohužel některé ano
2. ne všichni veterináři mají zkušenost s tímto problémem, musíte prostě hledat tak dlouho, až narazíte na toho správného
3. ne všichni chovatelé jsou ochotni přiznat, že plíseň v chovu mají a navíc klidně plesniváčka prodají

Teď by to mohlo vypadat jako happy end, ale není tomu tak. Plíseň se mnou statečně kráčela dále. U prvního vrhu mi zplesnivěly hlavičky všech miminek – moc hezké to nebylo, zpočátku jsem si i na webových stránkách renomované německé chovatelky přečetla, že pokud olysá jen čelíčko, je srst jen vydřená, jak míma drcají hlavou do samice při kojení. Nevím, zda to v Německu takhle funguje, ale osobně se domnívám, že je to hloupost. Míma jsem mazala Pevarylem, je vhodný i pro lidská mimina, ale moc se neosvědčil. Plíseň z Áčkového vrhu sice zmizela, ale na hlavičkách ji měla všechna mimina dost rozšířenou. Zajímavý (pro mě tedy určitě) je následující poznatek – jedna Áčková samička zůstávala doma (Arnica CC), později i ona měla svůj první vrh a její miminko žádnou plíseň na hlavičce ani nikde jinde nemělo. Arnica sama ale kromě lokálního potírání Pevarylem nebyla proti plísni nijak celkově ošetřena.

A jak to šlo dále. Z Céčkového vrhu mi zůstal pouze jeden sameček. On i jeho maminka měli ošklivánskou plíseň na zadečku – zarudlý flek se strupy se mu udělal těsně nad mazovou žlázkou. U samice na tomto místě plíseň zůstala a dále se nešířila. U mladého samečka byla ale velmi úporná, Pevaryl vůbec nepomáhal, plíseň se rozšířila i dále na záda a pak na hlavu a nakonec jsme skončili na celkové koupeli v Imaverolu. I tento prostředek zabíral velmi pomalu, ale nakonec jsme nad plísní zvítězili.

Z Béčkového vrhu mi opět u miminek začaly olysávat hlavičky, ale poučena předchozími událostmi, jsem ihned nasadila lokální potírání Imaverolem (jen co jsem rozpoznala řídnoucí srst). Míma byla prodána vyléčená, ale přesto se u jednoho z nich po prodeji plíseň znovu objevila na stejném místě.

Déčková a Éčková mimi byla zcela v pohodě a žádný zásah nevyžadovala. Z Efkového vrhu mělo problém jedno miminko, ale ne hned po narození nebo po odstavu, ale až později. Částečně mu vylysala srst kolem očiček – byl zaléčen Imaverolem. Jako zajímavost uvádím, že v u dobu, kdy jsem léčila své zvíře, žádal o pomoc na webu začátečník se stejným problémem.

U Géčkového vrhu začalo olysávat samičce bříško již před porodem a protože se mi nechtělo čekat, zda se z toho plíseň na miminech vyklube nebo ne (samice může olysat i hormonálními změnami), bříško jsem lokálně ošetřila Imaverolem. Všechna Géčka byla zdravá.

U Háčkového vrhu se opakovala situace Géčék.

A co z toho vyplývá:

1. oslabená zvířata jsou k plísni náchylnější (březule, mimina), prakticky mi neonemocní dospělé nebřezí nebo nekojící zvíře
2. nejvíc se osvědčilo používání přípravku Imaverol v doporučeném ředění, ostatní přípravky se mi zdají méně účinné
3. je dobré zvířata často prohlížet a v případě řídnutí srsti okamžitě zahájit léčbu – otálení dává zbytečný prostor rozvoji plísně
4. prozatím pochybuji o účinnosti celkového dezinfikování prostoru a ostatních spolubydlících, protože dle mého soudu spory plísně poletují vzduchem okolo nás a nelze je nikdy zcela vyhubit a navíc jsou přenosné mezi různými zvířecími druhy (nebo že bychom denně všechny a všechno dezinfikovali Savem?)
5. plíseň nikdy nespí, takže pozor na ní 🙂

A teď něco, co by raději neměly číst slabší povahy :-). Neboť jak jsem postřehla, toto téma je mezi chovateli spíše tabu. Kromě plísně teddíci mohou trpět tvorbou lupů. Velké množství majitelů se s tímto problémeme trápí, bádá po plísni a nebo sahá po léčivých šampónech typu Medivet. Já mám na tento problém poněkud jiný názor. Kdo se ním neztotožňuje, prosím, jak je libo, nenutím nikoho nic číst a klíďo píďo si to v tom Medivetu koupejte třeba obden :-). Ale k faktům. Určité množství lupů v srsti teddíků bývá, ale má to své ale. Je-li totiž lupů více a nedejbože se taky uvolňuje srst – jednotlivé chlupy nebo i drobné svazečky srsti – i s malými kousíčky kůže přilepenými na konci vypadaných chlupů, pak máte doma k své velké radosti nejspíše svrab. A abych to ještě trochu přiblížila – svrab nemusí nutně vypadat, tak jak je běžně popisován – tedy šílené drbání a až křečovité točení v kruhu, snaha se drbat o předměty, totální ztráta srsti, poškození kůže škrábanci od drbání. Ba ne, takto možná vypadá svrab ve velmi rozvinutém stádiu, ale v tomto případě neposloužím. Počáteční stádium svrabu u jinak zdravých,dobře živených zvířat držených ve vhodném prostředí vypadá trochu jinak. Sem tam se podrbkají, ale přinesete-li příkladně kus zajímavého žvance, pak na svědění zapomenou a věnují se své nejoblíbenější činnosti :-). Po nějakém čase se pak toto mírné drbání projeví lehce prořídlou srstí v oblastech, kde si zvíře nejlépe dosáhne – třeba na krku jaksi na kohoutku. Případně se objeví více lupů podél páteře – od mazové žlázy počínaje, někde u uší konče. Pokud je březí takto mírně zasvrabená samička, více a rychleji jí zřídne bříško, případně zcela vypelichá, mohou řídnout stehýnka z vnitřní strany. Potíže se mohou projevit i pouze na jednom nebo několika jedincích ze skupiny, nemusí mít nutně všichni stejné potíže. Svrab zřejmě souvisí i s imunitou toho kterého jedince. A dokonce se samičky po mladých mohou i svrabu jakoby „samy“ zbavit poté, co se mimina odstaví a zvíře není v zátěži. Onen milý roztoč jim ovšem v kůži zavrtán zůstává a jen čeká, kdy bude zase zvíře oslabeno, aby mohl zvesela ve velkém pokračovat ve svém rozvoji. Na tohle ale nebude žádný rozumný chovatele čekat, že. Takže, když teď pěkně víme, že s námi krom morčat sdílí domácnost i tihle miláčci, pokusíme se jich rychle zbavit. Nejjednodušším řešením je zakoupit pipetu typu Stronghold, Advocate a pod. a tím zvěř ošetřit. Při menším počtu zvířat je možné využít i injekčního podání Ivomecu, které je nutno po určité době 2 – 3x opakovat, to by měl ale vědět veterinář. Dávkování u pipet záleží na tom, zda má váš veterinář přípravek pro psy nebo pro kočky. Pozor, koncentrace učinných látek u pipet určených pro kočky je jiná!, tuším nižší než u pipet pro psy. Ale vypočítat dávku snad zvládne i vet zaměřený pouze na psy a kočičáky :-). A připomínám – tyto přípravky nejsou volně prodejné, je nutné navštívit veterináře.

Můj vet dále k svrabu tvrdí – pokud už jste si ho přinesli, sami jste též médiem – čiliže to může být třeba i na vás – příkladně mě chvílemi svědila ruka a měla jsem na ní drobné červené pupínky. Nebylo jich mnoho, ale svědilo to tak, že nezůstaly nepovšimnuté. Ale tyto projevy nemusí na člověku vůbec být. Doporučil mi přeléčit opakovaně po dobu 4 měsíců, aby pochcípala i všechna vývojová stádia svrabu, jež se stihla vysypat v okolí zvířat. Výrobce Advocatu příkladně uvádí jen dvě ošetření, ale s tím už také neposloužím, to si vyzkoumejte s vaším veterinářem. S největší pravděpodobností se pak zvířata ošetřená proti svrabu zbaví většinou i plísnňových potíží, protože jejich imunitní systém nebude zatěžován svrabem. V případě že ne, pak doporučuju číst výše :-). Ony doporučované seškraby nebyly mým veterinářem vůbec doporučeny – v seškrabu nemusí být nic zachyceno, zbytečně dojde k poranění a stresování zvířete a pokud se jeví ony popisované příznaky, pak je lepší prostě přeléčit.

A ještě malou poznámku nakonec. Mohu říct, že hlaďáčci jsou k svrabu zřejmě odolnější nebo tedy alespoň ten náš. Máme doma jednoho hlaďáčka ATG a i přesto, že teddíci svrabem zasaženi prokazatelně byli, na něm jsme neviděli nic. Nelupatěl, nepelichal, nic. Jsou-li takoví všichni hlaďáčci, pak mohou být pěkně skrytými přenašeči. Což je ovšem dost nepříjemné třeba v tom případě, že navštívíte výstavu. Majitel takového přenaše nic netuší, přejímka nic neodhalí a vy se za měsíc doma divíte, kde že jste to neřádstvo vzali :-).