No přeci pořádně! Tady začnu trošku ze široka. Jako malá holka jsem měla morčecího kluka jménem Jaryk. Byl s dalšími morčáky ve skupince a občas se nám tam objevila mláďátka. Jaryk a spol bydleli na zahradě v klasické králíkárně (ovšem bez králíků) a já jako dítě školou povinné jsem chodila o tohle stádečko pečovat. Krmila jsem, kydala a samozřejmě jsem si s nimi hrála. Tahala jsem morčáky v rukách a v košíku po celé zahradě. Jaryk z nich byl nejchytřejší a brzy zjistil, že z rukou pocházejí všechny mňamky a drbání a zcela se ochočil. Po jisté době za mnou chodil volně puštěný nejprve po zahradě a pak i běžně venku. A za ním štrádovala další morčata. Naši sousedé pak ještě dlouhou dobu vzpomínali, jak jsem vodila morčata na výlety! Trasu výletů si dodnes pamatuji a dokonce jsem jí i změřila – naše morčata ušla během jedné cesty něco přes kilometr. Jaryk žil velmi dlouho, ale přesně si to bohužel nepamatuji. Jeho fotku najdete v rubrice O nás.

V Carnei jsou morčátka ochočována hned od okamžiku narození – bereme je do ruky, kontrolujeme zdravotní stav a vážíme je (zpočátku každý den) a přitom se s nimi mazlíme. Mládě, které od nás dostanete, je tedy zcela zvyklé na lidskou ruku a dále je na každém z vás, jak budete v započaté práci pokračovat. Morčata dobře rozpoznávají jednotlivé osoby, takže svého páníčka poznají. Naši se ochotně nechají nakrmit od kohokoliv, ale jen já s nimi mohu bez problémů manipulovat – před rukou, která je chce chytit neutíkají. Sama jim stříhám drápy (v levé ruce morče držím, pravou stříhám), prohlížím zuby, čistím uši. Ochočené zvíře je podstatně méně stresováno jakoukoliv manipulací (např. již zmiňovanou péčí nebo koupáním) přepravou k veterináři, na výstavy a podobně.

Takže jak na to. Zpočátku se bez trošky násilí neobejdete. Až odstavené mimino získáte, nenechte se odradit jeho pokusy o únik kamkoliv mimo váš dosah. Nedávejte do ubikace domek, bude se v něm schovávat. Vezměte si starý ručník (nebo taky nic, ale počítejte s počůráním), prostě prcka chyťte (pokud možno šikovně – nelovit půl hodiny po kleci!) a usaďte se s ním na křesle, chvíli ho hlaďte a nabídněte něco dobrého. Pravděpodobně bude mít oči navrch hlavy, bude se schovávat pod ručník a eventuelně i vřískat, může se počůrat nebo si na vás odložit bobana, z nabízené lahůdky si nevezme nic. To je normální. Po pár minutách první ochočovací lekci přerušte, prcka vraťte do klece a nechte ho vydýchnout. Čím častěji budete tuto akci opakovat, tím dříve se dočkáte úspěchu. Rychlost ochočování záleží i na konkrétním morčeti, některá jsou drzejší jiná naopak plašší. Zpočátku doporučuji dát prckovi do klece pouze seno a trochu jádrového krmení, zeleninu a ovoce podávat jako pamlsek z ruky. Později při jistém stupni ochočení dejte morče na zem, dřepněte si k němu na bobeček a nabízejte dobrůtky z ruky. Postupně se naučí nebát se člověka, který okolo něj chodí a když budete trpělivě nabízet laskominy, naučí se za vámi i běhat.