Ač se mi následující řádky nepíší lehce, přeci jen jsem se k jejich napsání odhodlala. To, že na scéně chovatelů US teddíků figurujeme už pěknou řádku let a že máme na svém kontě i nějaké ty hezké výstavní úspěchy, to myslím není potřeba připomínat. To, že jsme byli vždy spojování s černočervenobílými trikolory, to je téměř už skoro klasika :-). A že se k nám váže rozšíření chovu magpií, neví asi také jen málokdo ze zasvěcených. Nově jsme se pár let zabývali přípravou na chov černých taníků, zde stihly vzejít jen první vlaštovky. Na jaře a v průběhu letošního léta jsem ale musela udělat jedno z velmi nepříjemných, leč nutných rozhodnutí. Moje zaměstnání mně totiž vytěžuje stále více, volného času zbývá méně a méně. Celý náš chov obnášel v těchto 3 barevných řadách na jaře 2014 cca 55 zvířat ve věku od 0,5 – 6,5 roku. Celý chov samozřejmě postupně také stárne, nepatřila jsem nikdy k chovatelům, co po 1. nebo 2. vrhu a doježdění šampionátu svá zvířata prodávají. Nejstarší Budlejce bude aktuálně za pár týdnů 7 let, Mimose a Chryzantémě 6 let, pětileté důchodce ani nepočítám. Tato z chovu vyřazená zvířata začínají tvořit neopomenutelnou část CHS, ale máme je rádi a zajišťujeme jim stejnou péči jako perspektivním šampionům. Jsme jim také za mnoho vděční. K tomu se v průběhu léta narodilo poměrně velké množství odchovů, které byly v mnoha případech zdařilé a vhodné k výstavám a na zařazení do dalšího chovu. Jmenujme za všechny samičku Sandru CC, trikolorku, která na děčínské výstavě od zahraniční rozhodčí získala 1.místo us teddy junior, nejlepší krátkosrsté strukturované morče, 2.nejlepší krátkosrsté morče výstavy. Stála jsem prostě před rozhodnutím, zda zařadit tyto jedince do vlastního chovu a vědomě a dobrovolně navýšit počet držených zvířat k 80-ti kouskům a nebo zda dát na převahu rozumu a tato velmi kvalitní zvířata prodat. Nakonec jsem zvolila druhou variantu, protože držení 80 morčátek je časově velmi náročné a já nemám ve zvyku péči o nikoho jaksi odflinknout. Po tomto velmi těžkém rozhodnutí následovalo další, možná ještě těžší. Jak zajistit, aby k tomu samému navýšení nedošlo při další sérii odchovů. Soustředit se na jednu barevnou řadu a zbylé dvě dělat okrajově? Ne, to bych neuměla a ani nechtěla. Padla i varianta, že ukončíme celý chov, že už prostě nikdy nenakryjeme :-(. Ale nakonec jsme od tohoto záměru ustoupili a nově by měla v Carnei existovat jen jedna jediná barevná řada. Vybírání mezi stávajícími mi přišlo nefér, takže nově budeme mít barevnou řadu novou a víceméně jednotnou. Zvířata bude spojovat velké A a velké E, takže to budou aguťáčci. V přesné aguti barvě nemáme zatím příliš jasno, ono jich tady také k dispozici na živo mnoho není, takže začátky budou vypadat asi tak, že vyštěpíme postupně celou paletu jednobarevných agutek a postupně vybereme to, co nám přiroste k srdci.

A tady jsou k nahlédnutí hlavní dva aktéři, kteří se o přeměnu barev u nás přičiní. Jako první se představí Ulmus Cavia Carnea.

A jako druhý, jeho posila Rambo Garp, malý bobiš vyfocený aktuálně ve věku necelých 6 týdnů. Doufáme, že nám zdárně poroste do krásy :-).