Po delší době se u nás narodily 3 vrhy miminek, které jsou něčím zvláštní a výjimečné. Před pár lety se mi zrodil v hlavě bláhový nápad :-). Měl podobu kresbového morčátka v krásné holubičí šedé barvě s pomerančovou kresbou a červenými očičky. Jak moc byl tento sen bláhový, to asi nejlépe vystihuje fakt, že taková morčátka u nás nikde nikdo nechoval, neměl, neukazoval, nedala se koupit ani zamluvit…Ostatně ono to nejde ani dnes. Rozhlížela jsem se po zahraničních chovatelích, tam by se něco málo barevně alespoň příbuzného našlo, ale jak na potvoru byly chovy v této barvě již ukončené nebo vzdálené tisíce kilometrů. Ale sen si stále dál žil svým vlastním životem…

Nejsem profesionální chovatel, chodím do zaměstnání, které mě časově dost vytěžuje. Nemám doma stovky morčat, starám se o ně víceméně sama, žádné pomocné ruce tu pro mě nejsou. Nezbavuji se zvířat v seniorském věku, mají právo tu s námi být tak dlouho, jak jim bylo naděleno. Doba poslední roky nepřála ničemu pěknému, jen co jsme se tak nějak vyhrabali z Covidu a přísných nebo někdy snad spíš zoufalých opatření, spadli jsme z bláta do louže do bláhové a šíleně smutné zbytečné války, jejíž stín je tu stále nad námi. Všechny tyhle skutečnosti se promítají do života nám všem, chovatelství není ušetřeno… Ale sen si stále dál žil svým vlastním životem…

Sen o smečce lilatě šedých morčátek s krásnou pomerančově oranžovou kresbou a červenými očky, ten sen stále žil.

A tak když jsem se celý leden přesvědčovala o tom, že letos opravdu mám ty vrhy udělat, že na sen nemám rezignovat, že Covid už nebude a že zelenina už nezdraží :-(, dalo mi to dost práce. Nakonec jsem zavřela oči a ty první páry složila. Tady je máte v celé své kráse.

A když pěkně rychle poskočím v čase – o 3 měsíce později. Na svět se před pár dny prodralo 7 miminek z nichž světe zboř se, jsou 3 moje krásné šedé „holubičky“. Vrhy se brzy dočkají každý svého popisu v rubrice, zaslouží si to a já se můžu kochat. Kochat těmi sladkými miminky a taky pocitem, že letité křížení a promýšlení všech možných použitelných barev, zlobení se s nákupy podestýlek, se sháněním kvalitního sena, s taháním beden se zeleninou, že hodiny strávené kydáním boxů, stříháním drápků, sekáním trávy a rozmluvami se zájemci při vybírání nových členů rodiny, že prostě tohle vše snad nebylo zbytečné…Že sen o šedých holubičkách s pomerančovou kresbou se stává realitou.