Pokračující babyboom a jiné novinky!
Hned na začátku chci nahlásit, že podzimní babyboom 2018 byl dokončen :-). Za mě 3x hurá, 19.11. se narodila poslední letošní miminka – čtyřčátka. Obavy o zdraví a životy maminek a miminek můžu hodit za hlavu (a věřte, že z toho mám kolikráte opravdu těžké spaní), teď ještě všechna miminka umístit k hodným novým páníčkům, všechny řádně proškolit, jak mají s novým členem/členy rodiny zacházet a můžeme vesele oslavit přechod do dalšího roku – pro Carneu to bude 12. rok existence.
A protože není nic výstižnějšího než obrázky, tak směle do toho.
Sameček Ziggy odcestoval do nového domova k morčecímu kámošovi, kterému zemřel původní parťák a byl bez něj moc smutný. K tomuto tématu se trošku rozepíšu, protože mě to občas trápí. Ziggyho majitelé už jsou protřelými chovateli morčat a moc dobře vědí, že i kluky lze dobře držet společně a že to i oni velmi ocení. Mimochodem jak je vidět z fotek i jinak se má Ziggy královsky :-). Já se snažím o osvětu, aby opravdu tam, kde je to možné, se zvířatům vyšlo vstříc v jejich sociálním chování – tedy v držení po dvou a více jedincích společně. Samice jednotlivě držené vůbec nedoporučuji, ale tam v podstatě není problém složit jakoukoliv s kteroukoliv :-). U samečků je to tak, že k velkému dospělému lze přidat malého a nebo je velmi vhodné spolužití dvou bratrů. Před asi měsícem jsem dostala od zájemců velmi jízlivý e-mail, kdy jsem jim nabídla dva bratříčky s tím, že jim se líbil pouze jeden. Což to není problém a chápu, že každý má svůj osobní subjektivní vkus. Ale myslím, že by zcela postačilo, kdyby dotyčná paní napsala, že jí prostě kluci resp. jeden z nich nesedli a hledá si další. Tomu samozřejmě rozumím, celý chov v Carnei je postaven tak, že se snažím křížením získat a rozšířit zvířata v barvách, které se líbí mně osobně. Byť to tak možná zatím nevypadá – a vlastně ani vzhledem k mým šíleným nápadům mít něco, co v ČR vůbec není – nemůže, zabývám se tvorbou pouhopouhých dvou barevných řad. První barevnou řadou, kterou bych chtěla vidět v celém barevném spektru jak s tmavými tak s červenými očky, jsou tříslové kresby. A celé barevné spektrum chci vidět na vlastní oči, abych si pak vybrala přesně ten správný odstín, co se mi bude líbit. Druhou barevnou řadou jsou aguti a tam v podstatě dělám to samé – zkouším si vyštěpit všechny aguti barvy, které lze získat a pak si vybrat to, co bude srdci nejbližší. S aguťáčky máme ještě další drobný záměr, ale to už je vysloveně libůstka pro fajnšmekry :-). Kdo u nás byl, mohl se na tu libůstku podívat :-). Mimochodem jsem zamluvila onu jízlivě se vyjadřující dámu – doslovně mi napsala, že když milý malý samec „neumí být sám“, že si ho ona s bratrem nevezme. Takže milá dámo, každé morče umí být samo, ale žádné za to není rádo. Možná by Vás to mělo zajímat více než barva kožichu.
A tady v podstatě to samé téma – malý Damián s velkým kámošem Cipískem. Tady je věkový rozdíl mezi kluky menší než by měl být (Cipískovi je cca 0,5 roku a ideální je rozestup 12 a více měsíců), ale majitelé byli velmi rozumní a pokud by došlo k nějakým problémům, byli ochotni jim pořídit dvě oddělené ubikace. Kluci o sobě i tak budou vědět a budou si povídat, byť by se třeba přímo v jednom boxu nesnesli. Ale je zbytečné předjímat, třeba jim to bude klapat a já jim budu držet palce.
A tady už je jeden dáreček a upřímná radost nad ním :-).
A za týden na to došly i fotky ze seznámení – tady jsou všechny aktérky holčičky, takže jak jsem psala výše, složit lze každou s jakoukoliv :-). A malá Esterka doma přejmenovaná na Miu se mezi tetkami neztratí :-).
A tady aktuálně poslední příspěvek od nových páníčků – Vašík v novém domově. Vašík je typicky příklad, kdy je samečka lepší umístit samostatně – byl ve vrhu jediný kluk (to samé je pak u vrhu, kde jsou bratři v lichém počtu). Takže zájemci jsou jen proškoleni, že je vhodné až Vašík dospěje, aby mu pořídili kamaráda.
A teď ještě něco z domácího dění.
Pro novou paničku jsem fotila Áju, drobečka z vrhu A, která se z pouhých 58 g sama snaživě propracovala dnes už k téměř 240 g :-). Když s ní bude mít panička ještě chvíli strpení, bude moc Ájina už konečně vyrazit do nového domova.
A tohle už není Ája, ale klučík z vrhu F, který už brzy vyrazí na dalekou cestu do Brna. Páníčci už se na něj těší.
A tady jsem našla cca 3 týdny staré fotky posledního letošního krmení trávou – byť nebyla úplně parádní, morčáci si na ní stejně šmákli: Paradoxem letošního roku je, že jí bylo více v září a v říjnu než v červenci, srpnu a září. Letošek byl z tohoto pohledu opravdu špatný rok :-(.
Protože už nemůžu dávat morčáky ven a dělat fotky z výběhů, tak aspoň pár momentek z boxů – pár fotek nejčerstvějších miminek a box s odstávčaty :-), kdyby někomu vrtalo hlavou, cože to je. Foceno bohužel s bleskem, na kvalitě fotek je to vidět, ale ve tmě neumím nic lepšího :-/.