Aktuálně máme spoustu práce a tak mi všechno tak nějak utíká pod rukama. Je to všechno taková drobná domácí prácička, takže vidět nic moc není, ale jeden se u toho nezastaví. Miminka se postupně od dubna rozbíhají do nových domovů – každému novému majiteli, který k nám váží cestu, se snažím maximálně věnovat, abychom si vysvětlili nejvhodnější péči o morčátka, aby se seznámil s vhodnou a nevhodnou krmí, se základními morčecími neduhy a první domácí pomocí, aby tušil, kdy je nutné opravdu navštívit veterináře…No prostě tak :-). Říká se tomu chovatelský servis, který pak daný zájemce může využít po celý život morčátka.  Někteří páníčci nám potom následně opravdu i volají či píší, někteří pošlou fotky miláčků – za veškerý kontakt jsem ráda, i za hlášení všech karambolů a případných zdravotních trablů – ono můj chov (a chov každé dobré chovatelské stanice) je zaměřen nejen na standardní exteriér myšáků, ale také na jejich pokud možno výborné zdraví, takže ocením to, že mám přehled o mnohem větším počtu zvířat než sama doma chovám a co je případně trápí. Ono to zdravíčko, pokud neslouží – byť jde třeba o exteriérově sebekrásnějšího jedince – je prostě kamenem úrazu. A propo dovolím si jednu „kulturní vložku“ – minule mi volala paní, že přišli o morčátko a že shání nové a že ji pan veterinář poslal k nám. I nabídla jsem jí naše krásné odchovy a paní je odmítla s tím, že ona nic s průkazem původu nechce, že to je totiž fuj! Tak tedy, aby bylo mezi námi jasno. Průkaz původu je dokument, který Vám řekne, kdo byl tatínek a maminka daného miminka a kdo jeho babičky a dědové a ještě prababičky a pradědečkové. Také Vám ten dokument řekne, jakou barvu měli tito předci. Můžete se tedy třeba sami kouknout, zda chovatel zbytečně nenadužívá příbuzenskou plemenitbu, zda barevně morčátko odpovídá barvám svých předků, zda předci byli či nebyli registrováni. Ale prosím, máte-li raději neznámé morče s neznámými předky, které klidně pochází ze spojení matky a syna či dvou sourozenců, pak ano, proti gustu žádný dišputát – kupte cokoliv, co kdekoliv uvidíte. Můžete mít štěstí a mít morčátko zcela zdravé, můžete mít smůlu jako moje kamarádka a natrefit na drobka s vadou skusu, která je dědičná a budete muset nechat morčátko uspat. A ano, tento nebožák ten asi „ošklivý a jedovatý“ průkaz původu neměl. Místo nějakých slušných 6 či i více  let prožil na tomhle světě pouhý rok a jeho konce se skládaly jen z obíhání veterin, broušení přerostlých zadních zubů a obtížného dokrmování, které žádné morče nemá v oblibě. Nu, co k tomu dodat. Průkaz Vám také řekne, kdy se morčátko narodilo a zda se chovateli podařilo odchovat všechna živě narozená miminka. Nezavazuje Vás k tomu, abyste morče vystavovali, registrovali a dále jakkoliv používali k chovu. Morče není o průkaz původu ani levnější, ani dražší. Ale o tom jsem ani psát nechtěla, takže končím a přidávám pár fotek našich odchovanců, co poslali páníčkové.

Jako první jindřichohradecký Skippy :-). Pochybuje snad někdo o tom, že se má skvěle?

Do stejného města vycestoval i malý Aladin – kamaráda už v novém domově jak vidno má :-).

Na Moravu vyrazila dvojička dlouho očekávaných holčiček, kterým páníček vytvořil opravdu luxusní bydlení.

A až za hranice vycestoval černý klučík Unikát :-). Tady mám jednu drobnou připomínku, majitelce už jsem psala – a kdo nás čte pravidelně a pozorně, tak asi ví. Ano, ta sypátka v té misce…Lobuji za naše odchovy a prosím ne, opravdu ne. Udělejte morčátku vlastnoručně sušené seno, sežeňte čerstvou travičku, doběhněte mu pro hrst pampelišek, kupte v Kauflandu brokolici, mrkev a papriku – ale tohle, tohle prosím ne. Tahle sypátka fungují u morčat asi jako u dětí bonbóny, není v tom nic dobrého, pokazí jim zažívání, zadělají na jiné další zdravotní komplikace, z nichž tloušťka je to nejmenší.

A že jsme u toho sena – ano, já ho suším. Ručně sečeme, ručně sušíme, obracíme, necháváme fermentovat v kupkách a pak pěkně nosíme na půdu. Smečka naše zubatá spotřebuje přes zimu několik metráků sena, takže se snažíme co nejvíce připravit toho domácího. Když ho holt spapají, dostanou kupované – ale není to ono, i ta morčátka ten rozdíl poznají…

A ještě nakonec přidávám pár fotek z výběhůůůů – venčíme se pravidelně a co možná nejčastěji. Pohyb tělu prospívá, vlastnoručně nebo spíš vlastnozubně spasená tráva chutná nejlépe :-).