A protože už jako klasicky flinkám a flinkám, tak teď toho zase naráz vychrlím kvanta nepřeberná. No pokusím se být aspoň trochu stručná :-).

Takže  jako první ze všech proběhlých podstatných událostí si dáme výstavu v Čakovičkách z 5.11. 2016, které jsme se zúčastnili. Brala jsem s sebou 4 zástupce – černou Miňonku CC, aguti stříbrného Robinsona CC, tan černou Quick IV CC a jako poslední černou Umeko CC.  Výsledky byly následující:

Quick IV CC, 96,5 b – získala první čekatelskou kartu

Miňonka CC 96 b – dostala poslední kartu na získání titulu CZCh a protože to píšu se zpožděním, tak můžu napsat, že jsme o něj již  zažádali 🙂

Robinson CC 95,5 b

Umeko CC 95 b – byla zaregistrována,  samička nebyla plně v kondici – měla necelý měsíc po odstavu miminek, brala jsem jí jako náhradu

U čeho se chci ale zastavit, byly výsledky Robinsona. Nemám žádný problém s bodovým ohodnocením 95,5 b, má-li být posuzováno přísně, pak ano, i takovýto výsledek může být. Vzhledem k tomu, že na výstavy ale nejezdím jen tak pro nějaké „žluté“ kartičky, ale naopak poměrně pečlivě prohlížím vše vystavené, co mě zajímá, abych získala přehled, musím říci, že jsem tak nějak zůstala po prohlídce US teddy agutek a jejich bodových zisků poněkud „opařená“. Nemám k dispozici nový standart, ale v tomto směru nepředpokládám, že by došlo k nějakým zásadním změnám. Standard aguti barev totiž hezky vykládá o tickingu a na závěr pěkně vypisuje lehké a hrubé vady, které souvisí především s kvalitou tickingu. Jako hrubé vady jsou uvedeny široké oční kruhy a světlý nos, které jsem v Čakovičkách viděla a jejichž nositelé  bez mrknutí oka získali v bodovacím lístku v řádku určeném pro barvu stejný počet bodů jako Robinson. A ač moje zkušenosti  s chovem agut nejsou bůh ví jak dlouhé, tak můžu jen ještě připsat, že zvířata s těmito velkými očními kruhy a světlým nosem mají dost často světlou barvu kompletně a navíc mívají v břišním pruhu na chlupech zřetelnou jen 1 barvu – a to krycí. Což bychom asi měli také brát jako vadu, pokud nám standard udává, že chlupy v břišním pruhu jsou dvojbarevné – mají mít základní spodní barvu a krycí barvu Asi mi to tedy bude muset někdo vysvětlit, jak tedy ten aguťák má doopravdy vypadat :-/. Tady připojuji kopii standardu, pokud by si chtěl někdo sám aktivně počíst :-).

No a abychom to ještě předvedli trošku názorně, tak jsem vybrala z našich morčat doma 3 zástupce, kteří pěkně demonstrují rozdílnou světlost nosíků, bohužel nemám tolik zvířat ve všech barvách, takže jsou fotky ze 3 různých aguti barev – na 1. fotce je aguti skořicová samička s dosti světlým nosem, na 2. fotce je aguti krémový samec, kde je situace již podstatně lepší a na poslední fotce aguti stříbrný samec (a ano, je to Robinson), kde po nějakém světlém nose není ani památky a ticking končí těsně u nozder. Stejnou neplechu dělají i kroužky kolem očí, ty bohužel nemělo cenu u nás doma fotit, protože zvířata s nějakým zásadně velkým očním kruhem doma prostě nemám. Takže ani pro názornost nepředvedu.

A tady jen tak pro legraci a jako bonus přidávám jednu takovou už jen vzpomínkovou – při hledání standardu v šuplíku jsem narazila na následující fotky – a neodolala jsem, abych je sem neumístila, byť už je vše tak nějak pasé…

V roce 2013 na výstavě v Benešově se fotilo do kalendáře a protože našinci seděli modelem, kalendářík jsme dostali, použili a následně zahrabali do šuplíku.  A tady jsou ty inkriminované listy :-). 13. týden – Ulmus Cavia Carnea, aguti stříbrný -bílý, stále u nás doma působí i když už mu také táhne na nějaký ten pátek 🙂 a na 33. týdnu hluboká nostalgie – moje bývalá černočervenobílá trikolorní skupinka samiček – zleva popsáno – CZCh Campanula Cavia Carnea, Ocimum Cavia Carnea 4x CAC, Primula Cavia Carnea 4x CAC, Quini Cavia Carnea 2x CAC, CZCh Hedera Cavia Carnea.

A teď si dáme pozdravy z nových domovů :-), které se jako vždy sešly – všem, kteří na nás myslí a občas se ozvou samozřejmě děkujeme :-). Teďky to celé otočím a jako první dám fotky y malého Timmiho – podomácku přejmenovaného chlapečka z vrhu J8, které dorazily před nedávnem.

Ještě dříve poslala pozdrav i Caramelka, které se s kámoškou daří báječně :-).

A celou sérii fotek i se svým kočičáckým kámošem ještě před Caramelkou poslal Skippy :-).

Tady bych mohla celý článeček ukončit, ale ještě mám něco na srdci a protože u mě tyhle věci vždy mrzí, tak je napíši otevřeně, aby se případně ostatní mohli poučit i z našich chyb. Asi 14 dní po čakovické výstavě mi uhynula samička Umeko. Příčina je mi celkem jasná, nemíním spekulovat o tom, že se nakazila na výstavě. Vzhledem k tomu, že jsem ji chtěla dále vystavovat, protože exteriérově to byla kvalitní samička, chtěla jsem ji po odchovu pokud možno co nejrychleji dostat do výstavní kondice. A toto byl kámen úrazu – ve snaze podstrčit jí to nejlepší se mi podařilo udělat dietní chybu a ošklivě se mi to vymstilo :-(. Žádný, ale opravdu žádný titul světa mi za tohle nestál :-(.