Možnosti ubytování jsou velmi široké a záleží na každém majiteli, jakou variantu zvolí. Můžete zakoupit klec, plastbox, zbudovat morčatárnu, použít staré akvárium nebo terárium – morčeti je to celkem fuk. Z pohledu chovatele má všechno své výhody i nevýhody. Klec – prostě ji zakoupíte a máte jí :-), netřeba nic montovat řezat no prostě všelijak kutit. V případě potřeby lze mříže popadnout a použít je venku na trávníku jako ohrádku a morčáka tak lze i vyvenčit. Z klece bohužel ale vypadávají hobliny, seno a samozřejmě i bobky – útlocitné povahy před tímto systémem varuji! Mřížky klece je možné také pěkně kousat a celou mříží lomcovat (nejoblíbenější činnost naší Emy ve čtyři hodiny – podotýkám, že ve čtyři ráno, mno, spát se u toho moc nedá :-(. Plastbox – výhody jako u klece, nevýhody odpadávají, bývají dražší než srovnatelně velké klece a venku je nepoužijete. Akvárium nebo jiný skleněný příbytek – stejné jako u plastboxu, jen počítejte s tím, že je to dosti těžké a hůře se s tím manipuluje při čištění.

Morčatárna neboli morčopanelák – pokud Vám budou doma morčáci přibývat, je to dobré řešení. Seženete kutila, zakreslíte rozměry, zakoupíte materiál a fantazii se meze nekladou. Náš prototyp morčopaneláku uvidíte zde (až ho doděláme a vyfotíme).

Ať už se rozhodnete jakkoliv, pro vašeho morčáka je nejdůležitější velikost ubytovny. Z vlastních zkušeností doporučuji pro jedno zvíře klec prodávanou jako 80×40 cm – když změříte půdorys plastového dna, zjistíte, že rozměr zde je něco málo přes 70×35 cm. Morčecí miminko Vám bude nejspíš v tomto prostoru připadat ztracené, ale jen počkejte, za půl roku bude z malé myšky s nadýchanou vatičkovou srstí kilový ježatý ukřičenec 🙂 a to už bude prostor tak akorát. Menší klece nedoporučuji, i já jsem jednu šesáticentimetrovou zdědila – používám ji jako karanténu nově příchozích nebo pro marody, na trvalé ubytování se mi zdá příliš malá. Počítejte s tím, že čím menší prostor morčeti přidělíte, tím častěji budete muset ubikaci čistit.

Tedíci jsou plemenem velmi otužilým takže je můžete ubytovat samozřejmě v bytě, ale i kdekoliv v nevytápěných nebo venkovních prostorech. Dospělá otužilá a zdravá zvířata bez problémů středoevropskou zimu zvládnou – stačí zachovat pár logických předpokladů. Chceme-li morčáka chovat venku, pořídíme si ho nejlépe v létě – a umístíme ho do připravené ubikace. Během léta a podzimu ho mírně vykrmíme a před příchodem chladných dnů vybavíme ubikaci domečkem v takové velikosti, aby bylo možné ho vycpat senem a ještě se nám dovnitř vešlo morče. Teploty okolo nuly snášejí teddíci bez jakýchkoliv problémů, ze zkušeností mohu napsat i to, že zvládnou teploty hluboko pod bodem mrazu a to dlouhodobě (moje zvířata prošla chladovým obdobím od 25.12. 2008 do cca 20.1. 2009, kdy noční teploty byly na minimu -18^oC, běžně – 12^oC, -15^oC, teplota během těchto dnů nikdy nevystoupila nad nulu, přes den se pohybovala kolem -2 až -5^oC), morčáci nedošli žádné újmy na zdraví a tvářili se stejně jako jindy, podle mého pozorování se mrazivé počasí nejvíce líbilo Ahonzíkovi a Erice. Ahonzík seděl nahoře na domku jako na pozorovatelně a loudil a Erica metala kozelce přes celý výběh. Je vhodnější pokud za těchto chladných dnů bydlí více zvířat pospolu a mohou se zahřívat, ale je nutné, aby spolu byla již obeznámena a nevyháněla například jeden druhého z domku. Při mrazivých dnech vycpeme senem vnitřek boudičky, můžeme vrstvou sena překrýt i domek zvenku a zvířeti přidělíme větší množství jádrového krmiva. V každém případě dbáme, aby bylo pod zvířaty sucho – je třeba kontrolovat podestýlku! Některá morčátka jsou prostě prasátka a klidně si zaneřádí vnitřek domku, takže denně kontrolovat a mokré hobliny vyhodit, nahradit suchými.

A jaké ubytování se osvědčilo u nás – zatím máme několik klecí, jednu morčatárnu a jeden velký výběh, kde bydlí většina holek. Morčata jsou nejspokojenější právě v onom výběhu, kde je jich více pohromadě. Holky si ve stádečku vytvořily hierarchii a aplikují na sebe běžné skupinové chování, nejsou zde žádné rvačky, prostě pohoda. Složení skupiny je třeba vyladit, většina samic je nekonfliktních (některé jsou velmi podřízené) a ochotných se přizpůsobit, některé jsou celkem extravagantní a do skupiny se nehodí. U nás zcela vybočuje z řady Emička, jež je ochotná se porvat kdykoliv s kteroukoliv další samicí. S naší Arnicou jsou ochotny se rvát dosti nebezpečně, takže Emička dostala samotku a má utrum. Osobně si ovšem myslím, že jí tento stav vyhovuje, protože na nás neustále vystrkuje hlavu, dožaduje se pozornosti a k lidem se chová velmi přítulně. S kluky ubytovanými společně zatím příliš zkušeností nemám, naši staří matadoři Gabík a Xixík bydlí separátně a to především kvůli Gabíkovi, kterému stačí, když se další samec přiblíží do blízkosti jeho klece. Vzteklé cvakání mi úplně stačí, abych k němu nikoho blíže nepustila a z vlastní zkušenosti vím, co dokáží Gabíkovy zuby. Xixík se mi agresivní nezdá, takže se k němu někdy pokusím vložit mladého klučíka. Ahonzík dostal za kamaráda Fraxínka, bydlí spolu několik měsíců a potíže jim to nedělá. Teď je budu ovšem rozdělovat a oba budou použiti na krytí, tak uvidíme, co se stane pak.