Vážení a milí, dnes si dovolím pár řádek na celkem ožehavé téma. Protože mám opravdu, ale opravdu ráda zvířata, bavím se jejich chovem. Někdo rád čte, někdo jezdí na kole, někdo peče dorty, někdo ve svém volnu opečovává zahrádku a já chovám morčata. Dělám to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí už od roku 2006. Za tu dobu se u nás vystřídalo několik barevných řad, viděla jsem spoustu morčat na výstavách, mám v hlavě svůj ideál nejkrásnějšího teddíka 🙂 a odchovala jsem 11 celých abeced vrhů. Miminka odchovávám ne proto, abych je mohla prodávat, ale proto, aby se mohl zrodit právě ten můj morčecí ideál. Miminka, která nevyhovují mým dalším záměrům z pohledu exteriéru nebo genetické informace jsem vždy nabízela k prodeji jak zájemcům o mazlíčky do rodiny, tak chovatelům.

Dál se posuneme tak nějak v číslech – chovatelská stanice Cavia Carnea byla založena v roce 2007. První zvířata v ní pocházela z CHS Od Evelíny (1x samička), z CHS Cavia Berusia (1x samička) a z CHS Budweis (také 1x samička) a z tehdy končící CHS Magic World pocházel velmi pěkný krycí samec, druhý samec pocházel z téměř neznámé a velmi krátce existující CHS Charlie.  Na základě těchto zvířat byla odchována celá Carneácká smečka. Pro další psaní si již jména chovných stanic odpustím – nehodlám vířit vášně, jen takto hodlám vysvětlit svoje pro někoho citelně nepopulární rozhodnutí. Někdy přibližně kolem roku 2008 jsem onoho krycího samce z CHS Magic World půjčovala do chovatelské stanice zvané třeba A, následně měl po krytí pokračovat do chovatelské stanice B. Bohužel se v chovatelské stanici A nakazil kokcidiózou a tu přenesl do chovatelské stanice B – karanténa nových zvířat je vždy nutná a tady dodržena nebyla. V CHS B se nakazilo poměrně mnoho dalších zvířat, ale postupně se podařilo nákazu identifikovat, zastavit a chov ozdravit. Majitelka chovatelské stanice A mi po upozornění, že má v chovu kokcidiózu, poměrně nevybíravě spílala… Její chov pak následně stejně skončil. Do chovatelské stanice A bylo během prvních roků existence prodáno více mých zvířat, žádné z nich se nikdy neuplatnilo v chovu ani na výstavách. Kam ona zvířata zmizela, to se mohu jen dohadovat. Celkem průběžně mě během prvních cca 5 let chovu opakovaně kontaktovala chovatelská stanice C – milá komunikativní paní, jen její spotřeba zvířat byla celkem nepochopitelná – než se mi podařilo pochopit, že se pod oficiální registrovanou chovkou skrývá vlastně množárna. Po tomto zjištění jsem zůstala jak opařená, prodej zvířat jsem k nelibosti „C“ rázně ukončila, narážky na svou osobu jsem ignorovala. Na jaře roku 2014 jsem pak začala uvažovat o změně barevných řad a sháněla jsem k tomu nového odpovídajícího samce v chovatelské stanici B, o které jsem se domnívala, že by mi mohla vyhovět a která měla poměrně širokou základnu vhodných krycích samců, bohužel jsem tvrdě narazila. Po převeliké neochotě mi bylo nabídnuto cosi v kvalitě vhodné na mazlení. Do svého chovu jsem tedy nakonec z chovatelské stanice D sehnala samce, jenž byl potomkem syna chovatelské stanice B a chovatelské stanice E a který vyhovoval genetickou informací. Na potomcích tohoto syna se mi ovšem objevilo nadlimitně vysoké procento exteriérových vad, jejichž původ tuším. Nejsem z těch, co se snadno vzdají, takže jsem svůj chov postupně očistila a dnes mohu s klidným svědomím říci, že jsem v této barevné řadě v podstatě tam, kde chci být. Taktéž v roce 2014 jsem prodala velmi krásného mladého samce do CHS F. Při odchodu od nás měl jako měsíční miminko přes 400 g. Přibližně 1,5 roku jsem poslouchala hořekování na téma, jak samec nekryje, jak je to teplouš a  pod. Následně se chovatelka rozhodla ho nabídnout zdarma na mazlíka s tím, že je k nepoužití. Vzhledem k tomu, že jsem se sama nikdy nesetkala s takovýmto problémem u samce, vzala jsem ono nebohé zvíře zpět a zhrozila jsem se. Dospělý s bídou 800 g samec byl po zdravotní stránce zcela v nepořádku – na toto téma jsem již článek na web napsala – níže je na něj odkaz. Mimochodem po odléčení samec dobře a bez potíží i ve věku přes 5 let kryje (a na zcela prostém krmení trávou a senem váží 1,25 kg) – jeho poslední vrh jsou holčičí trojčátka Y11.

Tak nějak místo novoročního projevu.

V roce 2015 jsem prodala samečka do chovatelské stanice G. S klučíkem majitel splnil podmínky pro přiznání titulu morče šampion, oficiálně mu o titul ovšem nepožádal, za to bylo opakovaně dost nevybíravě poukazováno na drobný exteriérový nedostatek, který samec měl. V roce 2016 jsem do chovatelské stanice H prodala jiného samečka.  Dožil kolem 2 let! a zemřel, chovka H po mě následně požadovala dalšího samce, což jsem na podzim 2018 odmítla s tím, že svoje zvířata vzhledem k předchozím zkušenostem do chovu již nabízet nebudu. Na jaře 2019 se pak strhla zajímavá mela. Znovu mě i přes zamítavou odpověď kontaktovala chovatelská stanice H a vybrala si rovnou několik zvířat. Moje odpověď se od podzimu nezměnila – do chovu zvířata nenabízím. Vrcholem všeho pak byla jistá dáma, která reagovala na můj začátkem května podaný inzerát, kde nabízím zvířata na mazlení do rodin. Ona dáma provozuje  tzv. množení a na mou zamítavou odpověď, že jí samečka neprodám, zareagovala po svém.

Jaká konverzace se na FB následně strhla, je patrné. Vše pěkně vyvrcholilo tím, že postižená dotyčná celý příspěvek smazala. Jména slušných chovatelů jsem úmyslně zabarvila, protože myslím není třeba rozpitvávat, že nejhorší je srážka s blbcem…  I já jsem měla dost pokaženou náladu – bráním jen svoje zvířata před tím, aby se nedostala do podmínek, které nepovažuju za vhodné a za to jsem napadána? Co z útržků komunikace není patrné je vsuvka, kterou mi spříznění chovatelé předali bez zachycení snímku obrazovky – ona dáma pěkně sděluje, že nebyla odmítnuta sama, ale že postižení jsou i další zájemci. Mohla bych si pohrávat s myšlenkou, že mé samce (kupované za účelem krytí) se ze mně někdo snaží vylámat za každou cenu a bez jakýchkoliv servítků? V každém případě tady mám pro všechny potenciální zájemce z řad chovatelů vzkaz:

MORČATA Z CARNEI UŽ NEJSOU PRO KAŽDÉHO! MÁM ZÁJEM SVÉ ODCHOVY UMÍSTIT JEN DO TRVALÝCH DOMOVŮ S MILUJÍCÍMI MAJITELI A BEZ CHOVNÉHO VYUŽITÍ!

Za toto rozhodnutí poděkujte chovatelé sami sobě, chovky  A-H mi názorně předvedly, jak to v této branži chodí. A mně jen zbývá říci díky, nemám zájem.  Slušní zájemci z řad majitelů mazlíčků a společníků  snad prominou, že budou díky těmto nepříliš pozitivním zkušenostem poněkud více lustrováni, ale předpokládám, že celou situaci pochopí. Pokud by situace dále gradovala, nemám problém svůj chov ukončit – moje ego na něm na rozdíl od mnoha dalších chovatelů nestojí a nijak tím neutrpí, protože – a to se vracím na začátek, chov morčátek je pro mě radostná zábava, kterou mi kazí jen neseriózní lidé…A pomyšlení že jakékoliv další zvíře z Carnei má absolvovat něco, s čím bytostně nesouhlasím, ne to ať se raději nenarodí…