Tak aktuálně platí, že kdo si počká, ten se dočká. Jsem bohužel delší dobu tak vytížena pracovně, že veškerý volný čas pohltí živá zvířata a na ta virtuální už nezbýval žádný prostor. Moc tomu nepřispívalo ani odporně horké a suché počasí, které samozřejmě komplikuje život nejen mně, ale všem, kdo chovají doma cokoliv, co se živí zelenou pící – trávou :-). Tvrdošíjně totiž trvám na tom, že alespoň nějakou jim musím každý den přinést, než úplně skončí sezóna a bude zase půlroční krmení čistě zeleninou. A tak tady pobíhám po obci a po přilehlých loukách, dokonce i po lesních pasekách :-), kde zrovna aktuálně něco málo narostlo, abych to slavnostně donesla domů a bylo to za chvilku zbaštěno.

Ale vrátím se zpátky do srpna, kdy jsem skončila s psaním. Hned po seči sena jsem začala shánět zimní krmení i pro svoje svěřence a musím říct, že to byl jeden z nejhororovějších zážitků za celou dobu chovu. Sama jsem ručně sklidila asi 3 metráky domácího sena, ale tím to skončilo a druhá seč bylo nad slunce jasné, že nebude. Potřebovala jsem tedy ještě asi tak 1x tolik, což je 1 velký kulatý balík. Po přibližně 3 týdnech dohadování, obvolávání a škemrání se mi ho nakonec podařilo sehnat. O ceně raději takticky pomlčím. Seno sice není úplně podle mých představ, ale co je letos podle mých představ :-(. Bláhově jsem si v dubnu říkala, jak si moje osazenstvo užije parádní půlrok s přecpáváním se trávou.  Zda se může situace s nedostatkem odrazit i v maloobchodě, to netuším, zřejmě se to může odrazit v ceně, zda v dostupnosti? Kdo má doma několik morčecích kousků, měl by být obezřetný, bez sena se to opravdu nedá :-(.

Pak už zbývalo jen se k balíku postavit, rozkouskovat ho na části a pěkně přebalit do pytlů, aby se dalo uskladnit podle mých představ – čiliže pěkně v suchoučku na půdě. Nechat stát balík pod igelitovou plachtou celou sezónu se mi poněkud příčí.

Jak tragicky vypadal v tu dobu pozemek okolo baráčku, kde běžně pasu, je vidět z přiložených fotek. Tráva nikde, jen slaboučké zbytky. Když už se zvířata dala ven, tak jedině navečer, když přešel nejhorší pařák. Problémem se mi také zdálo to, že se zhola nerozkládaly morčecí bobky. Kde jsem je nechala chvíli pást, bylo hned nabobkováno (jak jinak :-)), ale normálně se bobky během pár dní ztratí, letos myslím ještě červnové leží dosud na trávníku.

Na konci srpna se situace trošičku zlepšila, v září bylo možné pást dokonce i na zelené trávě – byť nijak špičkové. A dalo se i sehnat dostatek alespoň na jedno denní nakrmení.

Přidávám tedy ještě pár fotek pracně sesbírané trávy a strávníků, kteří byli schopni to obratem zlikvidovat :-). Jediné, čemu se letos na zahradě nadstandardně dařilo, byla rajčata, kterých si užili i morčáci :-).

Tím jsem myslím vyčerpala to podstatné, co se stalo a aby nebyl příspěvek moc dlouhý, tak si to, na co čeká spousta našich příznivců nechám do dalšího :-). Ano, od konce září se zase rodí miminka, byť je to letos cca o měsíc později, než je mým zvykem. Ale krýt v tropických vedrech se mi opravdu nechtělo, krmit nebylo pořádně čím, lítání ve výbězích bylo značně omezeno, ani na to skládání párů jsem se netěšila. No nakonec jsem se přemohla a nadílka už se dere na svět :-).