Tak a první, co dnes napíšu, mi udělalo opravdu velkou radost. Od Marušky z Litoměřic jsem dostala avízo, že naši odchovanci Erantík a Konvalinka u ní oslavili krásné 6. narozeniny a daří se jim i nadále moc dobře. Mrkněte na ně, já ještě přidám chovatelský odstavec o tom, že kresba magpie, kterou mají oba na kožíškách (a která byla před několika lety jednou z nosných barevných řad v Carnei), se od dob, kdy jsem jich já sama vytvořila poměrně velké množství a snažilo se i pár dalších nadšenců, se z chovu téměř vytratila. Je to škoda, myslím, že je to kresba velmi líbivá a našla by spoustu příznivců jak mezi chovateli, tak mezi zájemci o morčátka. Navíc byla oficiálně standardem uznána, což v době, kdy jich byla v Carnei dobrá dvacítka kousků, nebylo. Chov teď eliminuje nedostatek materiálu na křížení, ale tak chovatelé moji zlatí, což takhle trochu zapracovat na vědomostech a pěkně přes vlohová zvířata tuhle kresbu rozmnožit :-)? Vloháčů vhodných k tomu účelu běhá po ČR mraky.

A tady přidávám pár fotek s mým oblíbeným motivem pasoucích se morčáků :-). Tentokráte to ale nejsou naši domácí, ale naše odchovankyně s její kamarádkou z CHS Albis. Jak to holkám svědčí a že péče je jejich páníčků je fajnová, to myslím není třeba komentovat :-).

Další pozdrav poslal Cappucino,  který odcestoval za kamarádem do Děčína :-). Kluci se po drobném počátečním pošťuchování sžili a snad jim to vydrží :-).

A jako poslední přidávám pár vlastních novinek z domácího prostředí :-).

Takhle nějak vypadá vrh E narozený 8.4. – holkám je podstatě měsíc 🙂 a Emička bude odjíždět za svou novou paničkou.

A takhle nějak vypadá váhové porovnání dvou téměř stejně starých samiček – první je macanda Emička z dvojčátek, druhá je Gina ze čtyřčátek, že je to na váze ale znát :-).

Mimochodem i z Giny roste krásná slečna. Jedinou vadou na kráse je čelíčko ošoupané z kojení :-), což ale samozřejmě po odstavu během chvíle doroste.

A jako poslední přidávám další malou ochutnávku – nový vrh M10 – který se narodil 6.5. 2018 a který mi opravdu, ale opravdu vyrazil dech. Maminou vrhu je Honey CC, starší samička, co mi již nadělila nějakých cca 10 miminek a z její každoroční přehlídky jsem byla v podstatě 100% přesvědčená, že pro mě (k mé lítosti)  nenese  recesivní geny po otci kromě vlohy pro čoko. O to větší bylo moje překvapení po jejím letošním vrhu! Honey ono ředění nese a to, co celý život schovávala, teď nejenže ukázala, ale onu pro mě zatím vzácnou kombinaci cdcr vydala hned 3x! Z čehož plynou hned dvě pěkná ponaučení – recesivní geny jsou potvory a dokáží se pěkně dlouho ukrývat 🙂 a nikdy nevěř zvířeti s dominantním genem :-).