Šestice malých „piraňek“.

Tak hned zkraje října mám spoustu novinek, hafo pěkných, ale bohužel i nějaké nemilé, takové, které bych radši nikdy nepsala. Ale i to k chovatelství patří :-(.

Do konce září po Sněžence a Calle, které mají už své vrhy na v Narozených odchovech zpracované, stihla ještě porodit Wobejda, Kopretina a Silenka. Wobejda má krásná trikolorní čtyřčata, dva kluky a dvě holky, všichni jsou černočervenobílí, do výstavního poměru se ale trefila jen jedna z holčiček. Kopretina má trojčátka, dva klučíky a holčinu. Holka je stříbrná aguti a váhám zda v genotypu magpie nebo s bílou nožkou, ale tipla bych spíš magpii. Kluci jsou černý sable – bílý a stříbrný aguti magpie, tam jsem si genotypem dost jistá. A poslední Silenka má dvojčátka, dva klučíky černočervenobílé, jeden se trefil i do výstavního poměru. Všechna mimi mají moc pěkné porodní váhy, nejmenší z Wobejdiných čtyřčat se pohybovalo kolem 90 g, největší byl macík od Silenky s hmotností 132 g, ostatní mimiši se pohybují někde mezi tím. Holky všechno krásně rozbalily, očistily a Kopretina se Silenkou i začaly krásně kojit. Bohužel u Wobejdy nebylo vše v pořádku. Z počátku jsem jen měla takový divný pocit, že samice kojí buď špatně nebo divně, těžko to popsat, prostě to nebylo OK.  Místo zadniček prostrčených mezi předníma nohama samice na mě vykukovaly stále hlavičky mimin. Takto to přeci vypadat nemá! Wobejda ale normálně baštila, lozila po boxu, malí za ní. Miminka jí z porodních vah o něco klesla, ale to je normální, obzvlášť u vícepočetných vrhů, kde každé mimi nemá svou mlékárnu pro sebe a musí se u cecíků střídat. Prohlížela jsem malé i mámu, ale nepřišla jsem na nic závadného. Wobejda měla cecíky nalité k prasknutí a při stisknutí vytékalo z obou mléko. Mladí mají krásné zoubky i skusy, takže technický problém nebyl. Navíc Wobejda není žádná ztřeštěná prvnička, ale je zkušenou matkou několika vrhů, tento měl být její poslední. Tak kde je tedy sakra jádro pudla? Že by nepil celý vrh, to mi připadalo absurdní, občas se sice vyskytne nějaký malý morčecí blázínek, který cecík tvrdošíjně odmítá a je nutno ho krmit stříkačkou, ale to je velmi málo časté a nikdy to nedělají všechna mláďata z vrhu, ale jen „extravagantní“ jedinci.  Rozhodla jsem se tedy, že tomu ještě nechám prostor, aby se situace sama upravila. Není nic horšího než ukvapeně odstavit mrňouse od matky a spoléhat jen na umělou výživu. Mladé jsem tedy nechala pod matkou, ale přece jen jsem je přikrmila ze stříkačky, šlo nám to celkem dobře :-). Při další kontrole vrhu byla ale situace stále stejná, cecíky Wobejdě praskaly v základech a já stále měla takový divný pocit… Mladé jsem opět přikrmila ze stříkačky. Nebudu to natahovat, další den po návratu z práce mě čekal obrázek k zaplakání. Wobejda ve stavu neslučitelném se životem a malí, co se k ní stále tiskli :-(. Slzičky a stresování se ničemu nepomůžou, tak co tedy dál? Vybrala jsem tedy Callu a zkusila jí ta čtyřčátka podstrčit. Prokoukla mě hned a chovala se k nim dost neurvale, zřetelně nebyla mým nápadem nadšená. Sněženku znám jako vlastní boty, tam jsem to ani nezkoušela, štípala by je jak o život, je to naše „semetrika“, navíc její miminka rostou jak z vody a byla by v okamžik složení zhruba dvojnásobná oproti malým sirotkům, takže šance malých mimin odstrčit od cecíku tak velkého konkurenta by byla malá. Zbývala Silenka a Kopretina. Kopretina se bohužel chovala stejně jako její mami Sněženka :-(. Silenka ale  naštěstí měla „rozum“ a malé přijala. Sice chvíli koukala, co že jako těmi dalšími drobky v jejím boxu myslím, že jestli jako nevidím, že má svých dost, ale za chvilku se dala do čištění celé té smutné šestky. Malá Wobejďata jsem opět přikrmila, nechtěla jsem spoléhat, že se okamžitě chytnou cecíků cizí matky. Ale i to naštěstí klaplo, chytili se :-). Silenka mi tím ušetřila obrovské množství práce a času, nevím, jak bych to dělala, brát miminka sebou do práce na krmení v cca 2-3 hodinových intervalech pro mě není reálné. Vzhledem k obrovské váze mimin, co má Silenka sama kojit, jsem nepřestala s přikrmováním, aby to chuděra vůbec utáhla. Silenka není žádný drobeček, ale miminka dohromady měla porodní váhu kolem 650 g! Přikrmuji je ráno než odcházím do zaměstnání a pak celé odpoledne a navečer, když se vrátím. Zbytek nechávám na samičce. Mrňousové, jak její vlastní tak i sirotci, zatím prospívají dobře a snad jim to i vydrží. Už se hrnou k porcím travičky, co jim nosím,  sedí v misce s vločkami a zkouší kousat ovoce a zeleninu.

PS: Závěr veterináře zněl patologické možná i zhoubné změny mléčné žlázy, které se aktivovaly hormonálními výkyvy během březosti a po porodu :-(.