A konečně se ze mě vysypal první článeček roku 2018 – hned zpočátku bych měla témat na nastínění poměrně dost :-).

Začnu poděkováním všem majitelům našich odchovanců, kteří nelenili a na přelomu roku vyfotili své miláčky nebo jen napsali, jak se jim daří. Byť kolikráte nemám čas a sílu osobně jednotlivě zareagovat, všem takto děkuji a vážím si času, který našim morčátkům věnujete. A také informací, co se mi sejdou, ať už jsou z kolonky potíže se zdravím nebo třeba barvy miminek, jaké naši odchovanci vyštěpili – i to mi kolikráte pomůže poznat genetické kódy zvířat u nás doma.  Fotek se sešla slušná nadílka 🙂 :

Kromě toho mám několik dalších novinek. Už v listopadu se k nám dostala hladká samička Wilma Of Zoohouse, která měla být jaksi z nedostatku jakýchsi nevysvětlených, ale údajně omezených možností majitelky zkrmena hadovi. Ono to jedno morče dá tolik práce a tolik toho sežere… Wilma nakonec souhrou jakýchsi náhod místo toho dorazila k nám, přicestovala prosím v téměř neperforovaném plastovém kyblíku s pěkně přiklapnutým víkem. Jen cesta z Ústí domů k nám pro mě byla dost hororová, jela jsem sama, nechat kýbl otevřený jsem se bála, samice byla zřetelně silně vyjukaná a honit jí někde pod sedadly nebo pod brzdovým pedálem, to by byl pošmak. No nakonec jsme obě dorazily ve zdraví :-), kýbl byl ale zevnitř zpocený jak zrcadlo v sauně. Samičku jsem umístila do karantény, v průběhu listopadu se mi podařilo s ní oběhat zdravotní testy, parazitů byla prostá, ale…Přeci jen se tam vloudila nějaká bakterka, což by samo o sobě nebylo až tak tragické, ale mezitím jsem bohužel u Wilmy nahmatala březost. Předchozí miminka měla v září, takže 3x hurá a na novo :-(, asi si na sebe měla vydělat miminky, leč ani to asi nebyl dobrý plán, tak šup k hadovi. Bohužel ATB a březost nejdou k sobě, tak musím přeléčení zatím odložit.  Wilma sama žádné potíže nemá, ale otázkou je, co by se stalo po jejím vypuštění mezi naše morčata, zda by se u nich infekce rozeběhla či ne. Tak ta chuděra zůstala pro jistotu v karanténě – a sama, což jí nebylo úplně příjemné, zřejmě na to nebyla zvyklá a navíc nebyla naučena na kontakt s člověkem. No abych se posunula. 22.1.2018 Wilmička u nás porodila trojčátka, hladkého a cresteda klučíka a hladkou holčičku. Všichni jsou červení šimlové. Kdo je otec vrhu se tak nějak neví…Původní majitelka se zmohla jen na konstatování, že jí utekli samci, ale že tam byli jen chvíli…

Miminka ani nebudu umísťovat mezi vlastní vrhy do patřičné rubriky. Všechna budou na prodej, takže zájemci o mazlíky se mohou hlásit :-). Mimča na rozdíl od mámy jsou denně braná do ruky a je to na nich samozřejmě vidět.

Kromě těchto přírůstků mám ale i úbytky, na konci roku nás jen pár dní před sedmými narozeninami opustila samička I-Sněženka Kubikula. Byla poslední žijící magpií u nás a uzavřela tak nějak vlastně jednu etapu chovu dané barevné řady v Carnei – magpie z Carnei jsou prostě minulostí. Aktuálně nejstaršími morčátky tak jsou dvě tříbarevné samičky – CZCh Vanila Cavia Carnea a CZCh Unica Cavia Carnea, kterým je 6,5 roku a za nimi se do důchoďáčku nastěhoval Popcorn Bear Leverkusen Fellnasen, tomu bude v červnu 5 let. Využívat ho jako krycího samce už nemám v plánu, tak se může pěkně válet u našich babek a všichni budou spokojeni :-).

Poněkud se zpožděním jsem zažádala o diplomky pro svoje dvě nové morčecí šampionky – Evičku a Salome :-). Chválím nového zpracovatele, bylo to opravdu bleskově vyřízeno.

A poslední dnešní info bude k plánovaným vrhům. Ano ano, kdo už je vyhlíží, tak se brzy dočká. Pár prvních párů už jsem složila, na další se chystám. Zkusíme znova štěstí v červenookých, k tomu zase třísláky a aguťáky a uvidíme, co se povede. Na stránkách se párečky objeví snad již brzy :-).