A protože chovatelství je i o těch stinných stránkách a neštěstí nechodí po horách, i já si ty smutné okamžiky musela vybrat. Bohužel nás opustila nedávno dvě morčátka, která do věku seniorů měla velmi daleko. Prvním z nich byl béžový klučík s Samson s nádhernou teddíkovskou srstí, který jen pár týdnů před svou smrtí oslavil třetí narozeniny. Samson v dubnu a v květnu pobýval s Kerolain, která od něj byla jako poslední na jaře nakrytá. Koncem dubna jsem opakovaně viděla Kerolain, jak čistí Samsonovi oko na pravé straně a ten ho pořád mhouřil. I prohlížela jsem nešťastné oko ve snaze najít kousek hobliny, osinu…prostě cokoliv, co by tam mohlo překážet a dráždit. Ať jsem hledala, jak jsem hledala, neobjevila jsem nic. Prohlížela jsem pak Samsona dále a týden dva poté se mi podařilo objevit drobnou bouličku na krku. Prvně jsem se zaradovala, že tedy ho někde tlačí vznikající absces a to že celkem rychle zvládneme. A že boulička byla na krku v měkké oblasti, kde jsem si říkala, že se nemusím šťourat já, odnesla jsem Samsona k naší paní doktorce. A ouha, té se boulička ani za mák nelíbila, zjistila, že bulka tam není jediná, ale jsou tam ještě další dvě menší ložiska, která jsem já jen tak rukou zatím neobjevila. Z největšího udělala odběr a zjistila, že sice se tam nacházejí zánětlivé buňky, ale žádný hnis. Padlo podezření na nádor, nevědělo se jaký, zhoubný nezhoubný? Domluvily jsme se tak, že prostě chvíli počkáme a uvidíme, operaci paní doktorka podle zkušeností s podobnými pacienty spíše nedoporučila, protože předpokládala, že ničemu nepomůže, ba naopak. Samson dostal na týden ATB, zda by se útvar nezmenšil. Vývoj, který následoval pak, popíšu jen v krátkosti. Zprvu se nedělo nic, prostě vůbec nic. Antibiotika s útvarem zhola nic neudělala. Pak začaly bouličky trošku poporůstat, ale nijak zvlášť. Pak se nedělo zase vůbec nic a najednou klučíkovi silně otekla přední nožka. Znovu jsme tedy zaběhli za naší paní doktorkou, co to. Další útvary uvnitř těla tlačily na krevní zásobení v nožce…Během pár dní Samsona opustila i zadní nožka na stejné straně těla a to již bylo velmi problematické, přestože se kluk snažil a stále se velmi uspokojivě krmil. Rozhodla jsem se znovu vyrazit na veterinu, ten den do rána stihla Samsona opustit ještě druhá zadní nožka a opustila ho chuť baštit…Nejhorší na celém tom je asi fakt, že se celou dobu jen bezmocně díváte a vlastně nemůžete vůbec, ale vůbec nic. No a aby toho nebylo málo, v průběhu Samsonova marodění se mi přestal zdát Igorek. Začal méně vyžírat a pak jsem ho přistihla, jak kňourá při čůrání. I hrdě jsme opět vyrazili na veterinu, když průšvihy, tak už pořádné, ne? Zde byl proveden ultrazvuk a kontrola moči jak optická, tak papírkem. Kamínky ani krystaly nebyly nalezeny, jen krev v moči – diagnostikován byl zánět močových cest. Igor dostal na 10 dní ATB Baytril a odkráčeli jsme zase dom. Poctivě jsem dávala 2x denně ATB, ale výsledek nebyl přesvědčivý. Igorovi dále nechutnalo, i přes ATB stále kňoural a tak nějak se kroutil při čůrání, až jsem se nějaký sedmý den vypravila na veterinu znovu. Znovu se udělal ultrazvuk, znovu kontrola papírkem. Tentokrát paní doktorka řekla, že je v měchýři buď krevní sraženina nebo písek. ATB nám vyměnila za jiná aplikovaná také 2x denně injekčně, která údajně mohla písek rozpustit, aby se ho podařilo Igorovi vyčůrat. A nakázáno jsme dostali přijít hned, jakmile by to během 2-3 dní nezabralo. Igor dostal první 3 injekce a pak jsem ho prostě do rána nalezla bez života :-(. Co přesně se stalo, odmítám spekulovat, odestát i tak nelze. Psát, že mi to dosti ubralo na elánu, je asi zbytečné. Že se mi nechce ani do podzimního párování a že tak nějak nemám na nic chuť :-(. Že se opět budu potýkat s nedostatkem kvalitních krycích samců :-(. Že kluci měli přinést právě ty geny, které mi nejvíce chybí, to už je to nejmenší. A že je mi to celé tak nějak prostě hrozně líto a nemůžu to unést. Nemám problém přijmout přirozenou smrt jako takovou, když mi zvíře žije a roste před očima, když se z napůl nemohoucího miminka stane legračně přesrsťující odstávče a pak mladá dáma či pán, běží jim chovná éra a pak nastává klidný podzim, kdy se po nich už nic nechce, jen aby ještě baštili a prostě žili. Když jim postupně přibývají bílé chlupy, nemají už tak ohebné nožky a záda a vidíte, jak rádi se už jen válejí a spí, jak prostě celí zpomalují, až nakonec jeden den nevstanou. Ano, takto ano, to je přirozený koloběh. Ale ta násilná smrt je  nepochopitelná a nespravedlivá.

Kerolain se Samsonem, foceni v dubnu při párování.

A naše mladá s Igorkem v náručí, choval se rád :-(.