Aby mezi námi bylo jasno
Jmenuji se Petra Wimmerová a chovám morčáky už hodně dlouho :-). Takhle by to mohlo ve stručnosti do této rubriky stačit :-). Pro ty zvědavější napíšu, že patřím do generace Husákových dětí, takže aby pochopili i mladší čtenáři, po převážnou dobu mé základní školní docházky mi visel nad učitelským stolkem tenhle pan prezident a pan učitel býval ještě soudruh učitel. Leč doba se od těch časů poněkud změnila a já ostatně taky.
Jako dítě jsem tíhla ke všemu živému, lhostejno, zda to bylo chlupaté či nikoliv :-). Moji rodiče ovšem tuto vášeň nesdíleli a hlavně maminka ji i těžce nesla. Sama se většiny zvířat bojí a moji zálibu v nich nikdy nepochopila a zřejmě ani nikdy nepochopí, přesto se pár živáčků za dob mého dětství i u nás doma objevilo. Akvarijní rybky, kanárek a taky skupinka morčat, z něhož jsme se setrou podle sympatií vybraly dva kluky. Jeden byl mazlíkem mým, druhý mazlíkem mé sestry. Můj se jmenoval Jaryk, byl to černobílý hlaďáček zverimexového typu a byl to vynikající asistent velké většiny dětských her. Byl velmi krotký, chodil za mnou jako pejsek (a to na poměrně velké vzdálenosti), vozil se v košíku na kole a dožil se pěkného věku. Jeho fotku jsem měla a dodnes mám schovanou pěkně v šuplíku. A taky jsem nelenila, oskenovala a můžete se také pokochat :-).
Po osamostatnění od rodičů jsem si brzy pořídila psíka tehdy u nás velmi málopočetného plemene – entlebušského salašnického psa. Jmenoval se zcela honosně Compello from Balihara Ranch :-), doma jsme mu říkali Kopík. Absolvovali jsme spolu mnoho výstav a vyzkoušeli různé výcviky, Kopík se stal českým Junior Šampionem a posléze i Šampionem, měli jsme dokonce pěkně našlápnuto i na interšampionát. Při uchovnění a s ním spojeným vyšetřením kyčlí bylo ale zjištěno, že pes má DKK 2/2, takže jsme od dalších výstav upustili a kariéru krycího psíka mu dále ani nezajišťovali.
Kopík s námi prožil pěknou řádku let, jako starší ještě stihl nadchnout našeho malého sny pro lásku k psíkům (snad nám to vydrží :-)), dcera se ale narodila až po jeho smrti. Mezitím u nás ale nastala „morčecí éra“, která trvá a trvá a trvá…
Děkujeme za podporu 🙂 a milý komentář. Doba je komerční a lidé se tak často také chovají. Zvířátkům komerce bohužel vůbec nesvědčí, ale vím, že se stále najde dost majitelů, kteří jsou podle mého gusta :-). A ti zbylí, no ti ať nám raději ani nepíší ani nevolají! Drze si taky troufám napsat, že ani za peníze se vše koupit nedá – obzvlášť u nás v Carnei NE!
PS: Pokud byste potřebovala radu ohledně barvy, stačí napsat.
Krásný den, koukám na Vaše stránky a musela jsem se pousmát. Jako bychom opisovaly jedna od druhé. Zřejmě podobný věk, stejné zkušenosti z dětství a mládí. Nedalo mně to než Vám napsat. Máte úžasná zvířátka a taky znalosti, které mně bohužel chybí. Tedy odborné znalosti, jinak morčátka chovám už xxxxx let, ale pojmenovat správně barvu atd, to je pro mě zatím nepřekonatelný problém. Zato veterinárně ošetřit umím spoustu věcí, poznám nemoci, vím co jim chybí, co potřebují. Praxe veliká, odborné znalosti na bodu mrazu.
Mějte se krásně a vydržte nápor „množitelů“ morčátek, kteří dokáží dělat podvody a lumpárny a jejich láska ke zvířátkům asi nebude motivací k chovu.
Dáša a Natálka