Závodní stravování!
A protože se neustále množí dotazy na krmení v zimním režimu (když není tráva), tak místo velkých řečí, jsem udělala pár fotek.
Tady máme pondělní ranní a odpolední porce – kdyby někdo nepoznal tak jsme po ránu zakousli celer bulvový a řapíkatý a večer jsme se cpali jablíčky. A kdyby měl někdo zájem o reference strávníků – tak prosím po jablíčkách se můžeme utlouct :-), celer bulvový i řapíkatý – nu když nám nic jiného nedáš :-). No nedám chlupáči, nedám.
A následuje úterní ranní mrkvička a večerní čínské zelí s rajčaty. Zelené lupení je nať od ředkviček, které jsme měli k večeři my dvounozí :-). Nať zmizela, ani jsem si nestačila pořádně všimnout kam. Mrkev i rajčata jsou u nás ve velké oblibě, čínské zelí je tak nějak bráno na milost, ale že bych jim vysloveně udělala radost, to úplně říct nemůžu. Když ho rozdám, tak po mě pokukují a loudí něco lepšího :-). Leč ráno se mi už žádný lupen nikde najít nepodařilo – že by si to přes noc rozmysleli :-)?
Středeční pravidelná dávka červené řepy je zbožňovaná, papriky starší zvířata milují, mlaďoši k nim mívají výhrady, ale i ti se naučí. Celer zůstal večer jen tak ležet, ale do rána se někam ztratil :-). Jako bonus a zpestření dávky byla přidělena kousátka z lísky – i s jehnědami.
Čtvrtek obnášel zase mrkvičku, bílé zelí a řapíkatý celer.
Páteční snídaně v zeleném duchu – brokolici opět starší zvířata milují, mladší je nutno to naučit. Jablka bez prblémů stále v kurzu .-).
V sobotu samé oblíbené věci, jen to všechno mlaskalo a chroupalo :-).
Tak a poslední den v týdnu – zelí bílé, před servírováním krájím na proužky a hážu každému hrst. Někdo ho baští s nadšením velikým, někdo s menším, spolehlivě ale zmizí ze všech boxů. A večer byla paprika a ta divná věc, co ne každý pozná je krmná řepa (burgán). Výborná bašta, milují ji všichni bez rozdílu a chytí se na ní okamžitě i morčáci, kteří jí nikdy neviděli. A zase jako zpestření něco na zaměstnání hlodavých zoubků – chvojí ze smrků. Nosím ho v zimě 1x týdně.
A ještě jsem vydržela vyfotit další pondělí.
A další úterý. A pak jsem už foťák nevytáhla. Pro představu to ale určitě stačí :-). Mimochodem – denní porce pro všechny u nás aktuálně obnáší něco kolem 7-8 kg, takže zvídavější si můžou sami orientačně dopočítat, kolik pak asi naši sveřenci zblajzli za týden a kolik ta celá sranda asi stojí. Kromě vyfocených pochutin, zmizelo ještě několik sáčků s ovesnými vločkami – starším zvířatům je téměř nedávám, ale maminám, co kojí, sypu neustále vrchovaté misky a i odstavená mimča a maminy, co se právě „zbavily“ malých upírků jich dostanou celkem dost :-).
Dobrý den,
já hlasuji rozhodně za parťáky. U samic zcela bez výjimek, u klučíků je to trošku složitější, ale také lze všemu vyjít vstříc. A s dvojicí i Vy vždy užijete více zábavy než s jedináčkem.
Dobrý den,
úžasný jídelníček! Radost a velká péče je z toho jasně vidět. To, že to děláte s láskou. Budu chtít do budoucna pořídit morčátko, abychom se o něj společně starali. Někde jsem četla, že by nemělo být samo, tzn.že mají být dva. Jaký je na to Váš názor? Co by bylo lepší pro jeho spokojený život – zvládne žít samo (opečovávané rodinou), nebo musí mít parťáka?
Moc děkuji za odpověď.
S pozdravem,
G. Grünnwaldová